Radek František Bičan

Radek František Bičan

* 17. 1. 1965 Uherské Hradiště

Od jeho čtyř let žila rodina v Napajedlech a od roku 1993 žije v Kelči. Pracoval v JZD Slušovice, byl tiskovým mluvčím, redaktorem a pracovníkem skláren. Básně psal již od osmnácti let, první sbírku Neplavec ve vlnách poezie vydal v roce 1996, následovaly sbírky Říkadla, která mne napadla, Grafoman, Slzy úsměvu, Letmé záchvěvy duše, Poetika bez rizika, Betonová zahrada, Prosluněná duše a Almanach čarovný z rožnovské knihovny. Publikuje v časopisech, je kmenovým autorem knižního nakladatelství ALISA Petřvald a má několik tuzemských i zahraničních cen v oboru klasická poezie. Je členem ohňové skupiny Boca Fuego.

 

NA ROZCESTÍ

Ubohá moje šedá hlava
znavená trudným přemítáním.
Nápadů se jí nedostává,
což tedy skončit s veršováním?
Srdéčko vylil jsem si dosti,
názorů spoustu svěřil peru.
Lépe mi bude v společnosti
těch, kteří pijí na sekeru,
mají svůj koutek, ženu, děti
a maskují se šedí davu.
V čase jenž zbývá a tak letí
pro lásku žít chci, ne pro slávu.
Sbohem má Múzo, já jsem v právu.

Publikováno prosinec 2018

ČERNOBYL

Patřím k černobylské generaci,
dospěli jsme do kritických let.
Prokletí té doby zpět se vrací,
s rakovinou opouštíme svět.

Vše je jiné, není komu říci,
že nám dali víru malinkou.
Na náhrobcích zažehněte svíci
s modlitbou a tichou vzpomínkou.

Pro budoucnost svou i vašich dětí
nepřipusťte další pohromu.
Čas je bídák, jako vítr letí,
druhou šanci nedá nikomu.

Publikováno prosinec 2018

KONZUMNÍ SPOLEČNOST

Zvláštní doba v naší zemi panuje,
básníky už nikdo nepotřebuje.

Hloubky a citu mají všichni dosti,
vzývajíc hnůj konzumní společnosti.
Ideálům jsou vzdáleni i prosti
se srdcem plným lživé lhostejnosti.

Řekněte sami, což to není k zlosti?

Publikováno prosinec 2018

BĚŽENEC

Chytré dítě v Sýrii
zdravé kozí sýry jí,
aby mu na těle hrál
vedle šlachy každý sval.
Pak s dolary za ropu
podmaní si Evropu.
Bude chodit do školy,
pilně psát si úkoly,
ve své víře žít a zrát.
Teroristou chce se stát!

Publikováno listopad 2018

PECHTFÓGL

Vyjel jsem si do skanzenu v Rožnově,
jedl, pil a všechno platil hotově,
když tu náhle ve vteřině bezmála
nefrostomka v ledvině se ucpala.
Ve špitále nafoukli mi hadičku
a já frčel domů v bílém autíčku,
co mu každý chabrus říká sanitka.
Mám lékařskou zprávu, na ní razítka,
nafouknutou ledvinu a v oku tik.
To jsem ale povedený výletník!

Publikováno listopad 2018

MEDVĚDÍ BALADA

Supěl Míša po silnici,
pak se skryl do větvoví.
Viděli ho družstevníci,
zavolali Čunkovi:

„Senátore, to je prima,
šelmu máme v okrese.“
Čunek řek: „Než přijde zima,
nesmí běhat po lese!“
Koupím sobě kulovnici,
neděsí mě následky.
Jak říkali bolševici,
účel světí prostředky!“

Chudák Míša, v plné síle
přijde o své veselí.
Než napadnou vločky bílé,
tak ho Čunek odstřelí.

Publikováno říjen 2018

ELEKTRICKÝ DĚDA

Když se děda narodil,
hodně řval a marodil.
Dříve než si mléko nalil
o kamna si ruce spálil.
S tatínkem pak místo kaše
frňák strčil do guláše.
Též ho začla, jak se říká,
silně vábit elektrika,
do zásuvky hřebík strčil,
svému řemeslu se učil.
Při studiu během chvíle
nasadil si na nos brýle.
Aniž by se něčím opil,
v rybníce je občas topil,
mokré hadry mu pak zrána
vysoušela služka Hana.
Ve všem mu ta dívka milá
pomohla i poradila
a tak měli místo žhářství
fungující hospodářství.
Chvíli toužil lidem vařit,
musel by se ale snažit
a tak strkal hřebíky
zase do elektriky.
U chalupy na dvorku
dráždil svoji motorku,
všem okolo ničil spaní
ve sklepě při bubnování.
Po zábavách často chodil,
na sousedku okem hodil
a když z vojny přišel zpět,
utrhl ten krásný květ.
Jenom s dětmi má to cenu
a tak dceru Filoménu
přivedl na tento svět.
Holka radost pohledět!
Všichni spolu šťastně žijí,
tu a tam i pivko pijí
a na řecké ostrovy
jezdí, jsou-li hotovi.
Dnes má děda taky vnuky,
šikovné a zdravé kluky.
Říkají mu dědo náš
Teofil a Uriáš.
Jsou taková malinká
elektrická rodinka!

Publikováno říjen 2018

LENOŠKA

Povídal jsem včera Božce:

„Že se trochu nezastydíš,
furt se válíš na lenošce,
neuvaříš, neuklidíš.“

Na to Božka moje milá
povzdechla si nevesele.
Aniž by se postavila,
poslala mě do – pozadí!

Publikováno říjen 2018

NAUČ SE RADOVAT
Z TOHO CO MÁŠDneska ráno vzbudil jsem se bez bolesti,
bylo mi citelně o pár let míň.
Zdravý člověk neví jaké je to štěstí
když na něj nepadá depka jak skříň.

Všechno se mi zdálo nějak vyměněné,
možná i prášek mi zachutnal snad.
Koukal jsem, jak za oknem se život žene
a zas byl najednou na světě rád.

Žena pro mě připravila chutnou krmi,
řekla: „Vždy uvařím vše, co si dáš.“
Myslím, že mi moudří lidé porozumí,
tvrdím-li: Raduj se z toho, co máš!“

Publikováno září 2018

FAJNOVKA

Nejsem zrovna plavec dobrý,
vždycky dám si loka.
Raději bych dráždil kobry
než vlézt do potoka.

Jenže ouha, vedrem se mi
špeky k sobě lepí.
Do vln skáčou lidé němí,
hrbatí i slepí.

Asi není zbytí, budu
dělat stejnou chybu.
Nafouknu si kruh a v sudu
proměním se v rybu!

Publikováno září 2018

NEBESKÉ MENU

Až půjdu do nebe, budu mít protekci,
neskončím v nějaké pitomé korekci.
Na moji dušičku křehkou jak plamínek
čeká tam u brány laskavý tatínek.

Jen co mě vyzvedne, půjdem na procházku
po cestě vystlané z průhledných oblázků.
Pak dáme snídani, jen něco na honem,
pár malých koláčků s Krylem a Lennonem.

Po jídle vstanem a taťka mi ukáže,
jak Mirek Horníček lepí své koláže.
Sklouznem se s Ondrejem Nepelou po ledu
a bude pomalu čas zajít k obědu.

Troufnem si pochutnat na něčem velikém,
dáme si do nosu u stolu s Menšíkem.
Třeba nás na kávu pozve pan Kopecký,
při troše štěstí tam bude i Škvorecký.

Moc rád si pokecám dřív, než se zešeří,
abych měl náladu na lehkou večeři.
Táta nám objedná vejce i slaninu
a sklenku vína pro Mandlovou Adinu.

Na svěží zákusek taky se dostane,
mají ho v nebeském salónku pro zvané.
Slížeme veliké eskymo za kačku
a pak si ustelem na bílém obláčku.

Publikováno září 2018

DRAČÍ LODĚ

Po rybníku míhají se lodě dračí,
veslují v nich propocení svalouši.
Já zevluji na břehu a to mi stačí,
bezpečně se cítím pouze na souši.

Nechci dráždit bosou nohou živel vodní
ani šlechtit pádlem svaly pro krásu.
Ve vodě jsou žabince tak rychle od ní,
dám si radši grilovanou klobásu.

Než závody skončí, zajdu na panáka,
odevzdám se lenošivé pohodě.
V hospodě je útulno a to mě láká
mnohem víc než dračí lodě na vodě.

Publikováno srpen 2018

FENOMÉN

Sněmovnou otřásá fenomén Poche.
Tento muž s bříškem ač nohy má ploché
vyvíjí nemalou intenzitu
derouc se do vlády ke korytu.

Ministrem chce být i za cenu vraždy.
Netuší, že se dá nahradit každý,
stává se pointou vtipných hlášek,
poněkud trapný, leč směšný šašek.

V úžasu sledujem, co nám tu vládne.
Zbavit se hlupáků, to není snadné,
množí se rychle a velmi zdárně
jak blechy u Malých v králíkárně.

Publikováno srpen 2018

 MOTORKÁŘI

Přijeli k nám motorkáři,
mouchy v zubech, křeče v tváři.
Začali se zajímat
o cestu na Pražský hrad.

Tohle z mojí doby není,
znám to pouze z vyprávění.
Zažila to babička,
když prý byla mladičká.

Motorkáři či spíš šelmy
měli ocelové helmy.
Asi tehdy chtěli hned
na svých strojích dobýt svět.

Po čase ta pakáž všecka
vrátila se do Německa.
Sověti je jako míč
vykopali z Prahy pryč.

Sedmdesát let je tomu,
co je Patton poslal domů.
Jejich vnuci ale zas
vracejí ten zašlý čas.

Vykoupili u nás všecko,
Čech pracuje pro Německo.
Malý národ přátelé
velký soused semele.

Máme holé – ruce?

Publikováno srpen 2018

 POLIBEK VLÁHY

Toulám se po Kelči s dřevěnou holí,
při každém kroku mě ledviny bolí,
sluníčko pálí jak tekoucí láva.
Na boty práší mi zažloutlá tráva,
žízním a naslouchám dunění hromů.
Snad začne pršet, než dorazím domů.

Najednou do čela zabuší kapky,
dešťové obláčky vystrčí drápky,
vyprahlý den se jak na povel změní.
Na záda stéká mi proud po rameni,
kapičky líbají ústa i dásně.
Bože můj, dneska je na světě krásně!

Publikováno srpen 2018

TO NEMÁ CHYBU

Sledoval jsem u potoka
jak mládenec hluše toká
aby získal příslib lásky
od nějaké místní krásky.

Abych získal lepší flíček
vlezl jsem si do vrbiček
kde mě sklouzly mokasíny
a já sletěl do mělčiny.

Copak o to plavat umím
ale že jak vydra čumím
mi ti mladí lidé smělí
vážně říkat nemuseli.

Svět se přesto nepokácel
já se na břeh vypotácel
a měl v gatích velkou rybu.
Bohu dík to nemá chybu!

Publikováno červenec 2018

FOTBALOMÁNIE

Každý den sleduju mistrovství světa.
Balón si tu i tam po hřišti létá
a mysl má svůj čas před telkou tráví.
Nedbám, že napětí ničí mi zdraví.

Od rána do noci hvězdy smím vzývat,
hulákám na ženu, ať se jde dívat.
Manželka nevnímá, jen hlavu věší.
Dobře jí rozumím. Nejsou tam Češi !!!

Publikováno červenec 2018

SMÍŘENÍ S OSUDEM
(VĚČNĚ TU NEBUDEM)Když mám doutník v puse,
mezi lidi cpu se.
Byť mi schází titul Ing,
jasně cítím, že jsem king.

Mám, jak říká žena,
moře po kolena.
Nevím, co se musí stát,
abych přestal machrovat.

Přiměřeně žiju,
kouřím, občas piju
a za prachy z důchodu
mám svůj klid a svobodu.

Není moje vina,
že mi rakovina
obrátila touhy v plen.
Užívám si každý den!

Publikováno červenec 2018

ZMĚNA

Často skuhrám nad zlým světem,
všechno černě vidím.
Kazím radost malým dětem,
až se skoro stydím.

Měl bych změnit přístup asi,
jsou i lidé vlídní.
Bez ohledu na počasí
procházky mě zklidní.

Budu šlapat chodník z trávy
sám i se svou ženou.
Místo nízkotučné stravy
dám si pivo s pěnou!

Publikováno červen 2018

EURA

Na mzdovce řekli mi: „Soudruhu,
současnost má plno neduhů.
Je nová doba, tož pane
hádejte, co se teď stane.“

Hádal jsem dlouho, leč nakonec
špitnul mi Pepa: Fakt divná věc,
dlouho se to neutají,
koruny budou prý v háji.
Na účet Eura nám dají!“

Publikováno červen 2018

KAŽDÝ Z NÁS

Doktorka řekla mi, že už to bude,
nemám si kupovat hadříky rudé
ale spíš do rakve obleček černý.
Dá se prý sehnat u obecní sběrny.

Strčím si do kapsy obrázek svatý,
na prst po tátovi prstýnek zlatý
a lehnu do hrobu rovně jak svíce.
Už mě tu na světě nebude více.

Někdo si vzpomene, jiný jen stěží,
tak už to u lidí po léta běží,
nic na tom nezmění nářek či lkaní.
Každý z nás ulehne k věčnému spaní.

Publikováno červen 2018

CHLEBÍČKY

Kateřina, dívka s ďolíčky,
koupila mi v krámu chlebíčky.
Řekla: „Sněz je tiše, ani muk!“
Teď je ze mě korpulentní kluk.

Sehnal jsem byliny od tety,
potím se a držím diety.
Přesto vždy když beru za kliku
říkají mi doma: „Hrošíku!“

Kantýnu už neznám holečku,
raději sám někde v koutečku
hltám křížaly od babičky.
Nikdy si už nedám chlebíčky!

Publikováno květen 2018

SEBEPOZNÁNÍ

Veškeré síly a vzepětí
ze sebe dáváme pro děti,
aby byl ten jejich příští svět
malebný až radost pohledět.

A tak jim meteme cestičky,
pracujeme po den celičký
až vlastní touhy a záliby
ztrácíme beze vší pochyby.

Děti tak vítězí nad námi,
vše co je cenné z nás vymámí
a pak nás klidně až cynicky
odstraní z života navždycky.

Byla to tehdy i má vina,
že jsem vše udělal pro syna.
Co k tomu říct? Snad jen dovětek:
„Blažený ten, kdo je bezdětek!“

Publikováno květen 2018

SÍLA MÁJE

Přišel měsíc lásky svodů
soudruzi jdou do průvodu
a já cítím víc než jistě
že též bažím po očistě.

Změna k životu je třeba
stejně jako sůl a chleba.
Vím, že nastala ta chvíle
sundat svoje vousy bílé!

Pouze letmý moment sviští
ostrá břitva po strništi
a pak na oslavu máje
má tvář hladce holená je.

Zase smí má žena malá
spatřit co si vlastně vzala.
V barvách májového kvítí
i mé lícní kosti svítí.

Byť jsem nebyl s tváří hladkou
poznán ani vlastní matkou
skepse v nitru marně hlodá.
První máj mi sílu dodá!

Publikováno květen 2018

INKVIZICE

Pohanská kněžka budoucnost věští
klaní se bohům, poroučí dešti
ale co vidí v mlhách tam kdesi
to její srdce nesmírně děsí.

Tuší že brzy zničí ji víra
za kterou kráčí oheň a síra.
Pod rouškou křížů a bílých svící
odsoudí kněžky plát na hranici.

Své paže bílé k obloze vzpíná
i když lid její už zapomíná
znát zvyky předků, přírodu ctíti.
V dáli už první hranice svítí …

Publikováno duben 2018

SMUTNÉ POHLEDY

Smutný je pohled na mladé lidi
co sami jsou a co se nestydí
nadřazovat své zájmy a sice
u rodičů žít jak pijavice.

Tragický pohled je na rodiče
co nevymámí na dětech klíče
a proto stále, byť mnohdy plačky,
nadále živí své jedináčky.

Marně se tráví tubami léků,
nedočkají se lásky ni vděku.
Šlapou po cestě životních sraček
a v jejich bytě dlí – jedináček!

Publikováno duben 2018

VZPOMÍNÁNÍ

Často a s láskou vzpomínám si,
jak bez ohledu na počasí
v nadšení které nepomíjí
hráli jsme s Bocou komedii.

Rádi jsme k tomu zvali taky
oddaně věrné Soluťáky
co zkřížili svůj meč a dýky
s rozjívenými ochotníky.

Myslel jsem, že to nepomine,
osud měl se mnou plány jiné.
Hráli jsme spolu kostky, ale
štěstí mi ve hře dalo vale.

Nemoci člověk neporučí,
když tělo sevře do obručí
bez nejmenšího slitování.
Zbylo mi už jen vzpomínání …

Publikováno březen 2018

JARA SEN

Nad Valašskem opar mlžný,
vlhko leze do kostí.
Kam se kouknu, tam jsem dlužný,
nikde žádné radosti.

A tak sedím doma v křesle
rozladěný téměř vším.
Žena má se tváří sklesle,
ani se jí nedivím.

V koutku duše ale věřím,
že se vrátí jara sen.
Pomalu se sunu k dveřím,
těším se, až půjdu ven.

Zase budu šplhat strání,
až den hvězdy pozháší.
Po zármutku ani zdání,
jaro život přináší.

Publikováno březen 2018

ZÁPISKY

Od kafe mám skvrnu na triku,
zívám a čmárám do deníku
o roce s osmičkou na konci.
Prý to tak dělají Japonci,
vždycky si napíšou do stránek
kdo je vlk a kdo je beránek
a tak je málokdy zaskočí,
když problém nervy jim vytočí.
To se mi líbí tak stejný krok
pro sebe dělám na tento rok.
Píšu si klady i zápory
plíživým pochybám navzdory
po celou noc než se rozední.
Kéž ten rok není můj poslední …

Publikováno březen 2018

NEÚPROSNÝ KALENDÁŘ

Kalendář, ten nelže ani třináctého v pátek,
v tomhle směru už je asi jediný.
Znamená to, že mám zas po dalším roce svátek
neboli jak říká máma jmeniny.

Copak o to, kalendář v tom ani prsty nemá,
co do něho natisknou, to prozradí.
Já však musím ve špitále rozprávět na téma,
že mi další křížek záda prochladí.

Času běh mi vadí a já nechci lhát sám sobě,
zdá se mi, že roky letí jako šíp.
Nejsem zdráv a zanedlouho budu ležet v hrobě,
tak si v duchu říkám, proč jsem nežil líp.

Snad někomu přijde líto, že jsem chcíp …

Publikováno únobřezen 2018

KŘIKLOUNI

Národ můj dělí se na procenta
vždycky když volí si prezidenta.
I lidé jinak milí a prostí
začnou řvát hesla se zavilostí.

Za plané sliby a prošlé žrádlo
veřejně perou špinavé prádlo.
Podstatu semelou banality
když místo slov znějí vulgarity.

Snad je to běžné, možná se mýlím,
ale tu stádnost jen trpně sdílím.
Už nejsme hrdí ba ani vzpurní
spíše jen křiklouni nekulturní.

Publikováno únor 2018

TŘIAPADESÁTINY

U dveří mi dvakrát během vteřiny
cinkly svěží třiapadesátiny.
Tvrdily mi prý se nemám čeho bát
a že se mnou budou po celý rok spát.

Divily se dlouho a též velice,
proč mám v zádech zastrčené hadice.
Řekl jsem jim stavíce se na paty:
„To mám kvůli rakovině prostaty!“

Mávly nad tím rukou pravíc zvesela,
že se z toho žádná věda nedělá.
Podle nich jsem k smíchu, když tu běduji
a jiní se ze života radují.

Chvíli mě to hnětlo, ale nakonec
uznal jsem, že šťastně žít je správná věc.
Nač si duši trávit splínem jako cvok?
Budu rád za každý bezbolestný rok!

Publikováno únor 2018

 VÁNOČNÍ POSELSTVÍ

Jak je to hezké, když přátelé po roce
oslaví šťastné a veselé Vánoce.
Vzájemně spojeni svou láskou nevšední
dárky si dávají dřív, než se rozední.

O to hůř bývá těm, co měli na mále
a chvíle sváteční tráví ve špitále.
Dojati vzpomínkou vzlykají na lůžku,
slzami smáčejí zmačkanou podušku.

Marné je skrývat se před světem do deky,
mnohé se mění a nic není na věky,
snad jenom hvězdy ví, co osud chystá nám.
V tom čase Vánoc by neměl být nikdo sám.

Publikováno leden 2018

VYZNÁNÍ

Koupím ti k Ježíšku šmrncovní bundu,
kámošům v hospodě zaplatím rundu
a pak se za tebou rozběhnu zpátky,
abych tě objal na vánoční svátky.

Bundu ti vyberu sám, na mou duši,
dobře vím, jak černá barva ti sluší.
Vánoce umocní mou lásku k tobě,
co vezme za své, až spát budu v hrobě.

Pro tebe zatlačím na čele vrásku,
půjdeme spolu a psem na procházku
mrazivým sněhem, co ulice krášlí.
Bohu dík poupátko, že jsme se našli.

Publikováno leden 2018

starší tvorba

Poslední aktualizace: 25. 11. 2022

Chcete být vždy v obraze? Odebírejte novinky e-mailem!