Silent alarm.

Jsem asi spadl z Marsu, neboť jsem Bloc Party neznal. Pak jsem o ten název zakopl v jedné recenzi, nedalo mi to. A výsledek? Doporučuji! Komu? Všem! Tedy těm, co mají rádi kytarovou muziku stojící na silném nápadu, který je jak v melodiích kytar, ale především zpěvných refrénech. Není divu, že jejich debut Silent Alarm sklidil doma v UK veliký úspěch, byl zvolen deskou roku 2005 podle NME, v prodeji byl oceněn platinovou deskou. Nicméně úspěchy u kritiky a v prodeji ještě samy o sobě neznamenají kvalitu, může to být jen dobrý marketing. U Bloc Party ten pocit nemám. Prostě je to supr sešup od startu po finále. Už první vcucnutí do písně Like Eating Glass, kdy jste pomalu rozbalováni jako chutný bonbón a pak šup s vámi do pusy… je to jako „pití jedu a pojídání skla” a přesto nemůžete přestat. Pak nasednete do druhé písně Helicopter, která s vámi zmizí někde za obzor, abyste ve třetím songu cítili Positive Tension… až ve třinácté (poslední) písní vám kapela předloží své Compliments, tak myslím, že těch osmapadesát minut není ztrátou času.

Pavel Zajíc