PADEVĚT, J. 1945.

Soubor historických mikropovídek Jiřího Padevěta přichází se shodným konceptem jako jeho předchozí kniha, kterou jsem před časem doporučoval na těchto stránkách. Tehdy bylo námětem stoleté výročí vzniku samostatného Československa. V dnešní knize, kterou pod názvem 1945 vydalo nakladatelství Host, je tématem rok 1945. Častokrát je tento rok vnímán jako konec druhé světové války a tedy i jako jakýsi symbol konce násilí a smrti. Avšak v knize autor vykresluje realitu tohoto roku velmi bolestně. Tedy, některé povídky končí nadějí na konec utrpení, avšak zlo a smrt úplně nemizí. A často jsou tolik absurdní a nesmyslné. V kontextu současně blízké války mne několikrát napadla paralela. Jak zlo, neboť válka není ničím jiným, bude odcházet a co za sebou zanechá? Až mne to děsí. Tato mementa by neměla být zapomenuta a měla by být čtena. Zvláště pak, jsou-li napsána a popsána s takovou mírou poezie, jak to činí Jiří Padevět. Nuže, je to jen na Vás, čtete-li je. A tvrdit, že za tuto válku mohou Ukrajinci nebo Američané, je stejná blbost, jako svalovat odpovědnost za druhou světovou na Židy. To už dělali jiní borci a všichni víme, kde jim bylo přisouzeno místo v rámci (nejen) historických soudů.

Pavel Zajíc