1872-1920
Počátky rožnovského veřejného knihovnictví spadají do 60. a 70. let 19. století. Již dříve se však formovaly bohaté čtenářské tradice, které můžeme spolu se zakládáním soukromých knihoven považovat za první stupeň vývoje veřejného lidového knihovnictví v Rožnově pod Radhoštěm. Po polovině století se v Rožnově vyskytovala řada horlivých čtenářů, z nichž někteří vlastnili cenné knihovny a půjčovali knihy a noviny širokému okruhu svých známých. O šíření kvalitní české četby se zasloužil také rožnovský kaplan František Ficker, který zdarma půjčoval knihy a časopisy ze své bohaté knihovny.
Vznik první veřejné knihovny v Rožnově pod Radhoštěm se datuje do roku 1872. Jejím vedením byl pověřen páter František Koželuha, byla umístěna ve škole u kostela a každou neděli po požehnání z ní kaplan půjčoval knihy; počáteční knihovní fond tvořily pravděpodobně knihy převedené z knihovny Občanské besedy. Náklady spojené s pořízením inventáře knihovny nesla obec, která také předplácela některé noviny. O rok později, po návštěvě města Františkem Palackým, dostává název Palackého knihovna.
Od roku 1893 byla zpřístupněna sokolská knihovna, jejíž fond (čítající přibližně 1000 svazků) roku 1920 Sokol věnoval městu jako příspěvek ke vzniku městské veřejné knihovny. Ta si zachovala své stávající jméno Palackého knihovna.
Po 1. světové válce nastalo příznivé období pro rozvoj knihoven a zvýšila se demokratizace knihovny. Na základě knihovního zákona z roku 1919 byla v roce 1920 v Rožnově ustanovena knihovní rada, která rozhodovala o vedení knihovny, jejích financích, doplňování fondu a nákupu literatury.
Fotografie Zakládací listiny první veřejné knihovny.
1920-1959
O období mezi lety 1920 a 1965 nejsou k dispozici prameny o konkrétní historii knihovny. Lze ovšem usuzovat, že situace byla podobná jako v ostatních knihovnách regionu. Na počátku 30. let došlo ke krizi kulturního života i knihovnictví kvůli hospodářským problémům, pravděpodobně tedy došlo ke snížení příspěvků knihovně. Knihovna však získala v roce 1932 dar Ministerstva školství a národní osvěty.
Během 2. světové války knihovna jistě musela vyřadit všechny spisy s legionářskou tematikou, literaturu demokratického a protinacistického charakteru, všechny knihy spisovatelů židovského původu, tituly spisovatelů z Německu nepřátelských států, také spisy se zmínkou o svobodné Československé republice a mnohé knihy českých spisovatelů.
Od roku 1948 začíná rozvoj jednotné organizace československého socialistického knihovnictví, jehož koncepce byla schválena v květnu na sjezdu knihovníků v Brně. 50. léta jsou typická silnou politickou kontrolou a vyřazováním protikomunistické, legionářské a brakové literatury a vzrůstem počtu výchovně-vzdělávacích akcí, často u příležitosti oslav různých politicky zaměřených výročí. Na konci 50. let se začíná rozvíjet metodická činnost, směřující ke zkvalitnění práce se čtenářem a ke koordinaci akviziční politiky.
1960-1995
Počátkem 60. let pokračuje další rozvoj metodické práce na profesionální úrovni. Silný tlak na politickou a ideologickou angažovanost knihoven znamená zaměření na především sovětskou literaturu s budovatelskou tematikou. V této době je také zaveden střediskový systém do nově ustanoveného okresu Vsetín, ve kterém v rámci jednotné soustavy knihoven, která vznikla na základě knihovního zákona z roku 1959, pracovalo 81 knihoven ve včleněných obcích – jednou z nich byla i knihovna v Rožnově pod Radhoštěm.
V 60. letech je knihovna umístěna v centru města – sídlí v budově Městského národního výboru (roku 1969 však muselo být dětské oddělení z důvodu opravy budovy MNV dočasně vystěhováno). Začínají pracovat místní knihovny v Tylovicích a Valašské Bystřici, které se přidružily k rožnovském středisku.
Roku 1970 se ke středisku přičlenil okrsek Dolní, Prostřední a Horní Bečvy. Knihovna se dvakrát stěhovala, ale s příslibem vyhovujících prostor byl pro knihovnu zakoupen dům na Nerudově ulici.
Rok 1971 je poznamenán oslavami 50. výročí založení KSČ, které bylo připomínáno i v knihovně, např. besedami o světové literatuře s důrazem na literaturu budovatelskou a sovětskou. V dětském oddělení byl knihovní fond beletrie rozčleněn do tří skupin podle věku čtenářů a skupiny byly barevně odlišeny; toto označení se používá dodnes.
Roku 1973 se začal budovat fond příruční knihovny a čítárny a zároveň probíhala aktualizace fondu knihovny – byly staženy knihy „závadné” a nekorespondující s ideologií režimu. Knihovna se zaměřila na práci se staršími obyvateli města – šlo zejména o donášku knih imobilním, nemocným a starým občanům.
Od roku 1974 sídlí knihovna v nových prostorách na Nerudově ulici č.p. 141 (dnešní budova ČSOB). S tím souvisí i zkvalitnění služeb uživatelům – zvětšil se volný výběr knih a je doplňována studijní literatura. Sídlo knihovny se neměnilo až do roku 1990.
Rok 1975 se nese v duchu oslav 30. výročí osvobození od fašismu, knihovna proto koná mnoho osvětových akcí pro děti i dospělé. V lednu bylo otevřeno nové oddělení knihovny – kabinet politické literatury, který poskytoval zejména stranický a politický tisk a nakupoval novou literaturu s tímto tématem. Od roku 1971 se zdvojnásobil počet čtenářů (v roce 1971 měla knihovna 1 244 čtenářů, roku 1975 to bylo již 2 522), vzrostl počet výpůjček naučné literatury a zvýšil se zájem o čítárnu a studovnu. Již rok po nastěhování do nové budovy přichází problém s nedostatkem provozních a skladištních prostor, jako zcela nedostačující se jeví zejména oddělení pro děti. Otvírá se také otázka řešení samostatného oddělení pro dospívající mládež.
V roce 1980 získala rožnovská knihovna čestné uznání v soutěži „Budujeme vzornou lidovou knihovnu”, a proto jí Ministerstvo kultury věnovalo jednorázovou finanční částku, která byla využita na propagaci. Knihovna se v tomto roce zaměřuje zejména na mládež při boji proti negativním společenským jevům (kriminalita, alkoholismus, toxikomanie apod.).
V roce 1986 knihovna obhájila čestný titul „Vzorná knihovna”. Uspořádala také minisjezd Klubu mladých čtenářů, na kterém šlo zejména o výměnu zkušeností z činnosti kroužků KMČ.
V budově č.p. 141 na Nerudově ulici měla knihovna sídlo do roku 1990. Po restitucích se však musela opět vystěhovat a oddělení bylo nutno při stěhování do náhradních prostor rozdělit. Oddělení pro dospělé a čítárna sídlily na Sokolské ulici č.p. 5 a dětské oddělení bylo umístěno v Domě kultury.
V roce 1991 došlo také ke změně ve vedení knihovny – ředitelka Jaroslava Dvořáková byla odvolána a na její místo byla jmenována Jarmila Halamíčková. Během třetího čtvrtletí roku 1991 se knihovna vrátila k názvu Městská knihovna. V červnu 1991 bylo dětské oddělení sloučeno s odbornou knihovnou Tesly a.s., čímž vznikla Sdružená knihovna v Domě kultury, která sloužila jako dětská knihovna a půjčovna s čítárnou pro dospělé. Ve stejné době se však objevili první sponzoři knihovny – firmy P&P a Flop.
Protože knihovna stále fungovala v nevyhovujících prostorách, získala v roce 1992 finanční přísun a příslib dalších financí na rekonstrukci budovy na Bezručově ulici. V knihovně začíná sloužit muž na náhradní vojenské službě, který zajišťuje roznášku knih starším a imobilním občanům a pomáhá při organizaci nově založeného „S-klubu pro slabozraké a nevidomé”, pro který knihovna vytváří kulturní náplň.
Od 17.12. 1993 knihovna funguje v nových prostorách bývalé Bergerovy vily na Bezručově ulici a zavádí se také nová služba – půjčování zvukových knih zrakově postiženým.
Díky rozšíření služeb v nové budově knihovny dochází roku 1994 k velkému nárůstu počtu čtenářů – z 2 777 v předchozím roce (z toho 784 dětí do 15 let) stoupl na 3 534 (z toho 1 000 dětí do 15 let). Z celkového počtu 17 930 obyvatel tedy uživatelé knihovny tvoří 19,8%. V polovině roku začínají přípravy na automatizaci knihovny. Okresní knihovna (Masarykova veřejná knihovna Vsetín) zpracovává pro všechny knihovny okresu nový knihovní fond a v Rožnově probíhá retrokonverze katalogu knihovny. Knihovna velmi úspěšně spolupracuje s Městskou kulturní agenturou při pořádání akcí, např. Rožnovský fejeton, Den Země, výstava poezie atd.
