BJÖRK. Biophilia.

Björk je pojmem sama o sobě. Je však také důkazem, že zajímavá hudba roste kdekoliv a odkudkoliv. Kdo by si na konci osmdesátých let pomyslel, že zpěvačku Björk budeme vídat před plnými stadióny ještě třicet let poté. A přesto je tomu tak. Björk jako pohádková diva spřádá své písně z křehkých okvětních plátků, často se inspiruje vědou, lidmi a přírodou, které potom ve zvláštním amalgámu servíruje posluchačům. Neříkám, že poslech je jednoduchý. Ale když mu dáte dostatečný prostor a čas, odmění se vám. Věděli jste třebas, že deska Biophilia z roku 2011, kterou si v knihovně můžete půjčit, je historicky první app-albem pro Ipady? Že jej můžete poslouchat a zároveň se o obsahu skladby dozvídat více interaktivní cestou prostřednictvím svého gadgetu (majitelé s Androidem mají smůlu). Poslouchat Biophiliu je dobrodružné a myslím, že i poučné pro milovníky moderní vážné hudby, Björk zde experimentuje s metrikou rytmu skladeb a nezadá si v tom třebas s Karlheinz Stockhausenem. Je to vlastně jako bych poslouchal orchestr divných hracích strojků, kterými se obklopila princezna z pohádky Pasáček vepřů, poté co si je od pasáčka vyhubičkovala, naučila se je ovládat a teď si s nimi zpívá. Divná představa, vím, ale jaksi svůdná, když se zaposloucháte.

Pavel Zajíc