GLUCHOVSKIJ, Dmitrij Aleksejevič. Stanoviště.

Autor již několikrát dokázal, že postapokalyptické světy jsou jeho parketa. Jeho vize budoucnosti mě neskutečně baví, jsou děsivé, ale zároveň působí velmi realisticky. Nu ale nyní ke knize. Byla to neskutečná paráda. Knihu bych rozdělil na dvě části, první, kde je tempo pomalejší, buduje se atmosféra, poznáváte postavy, pokládáte si otázky, jak to asi je, máte ze čtení příjemný pocit atmosféry zničeného světa, kde zbývá pár konzerv masa. Ale určitě se nenudíte. A pak druhá část, řekněme o délce jedné třetiny knihy, která je naprostá jízda a dostává hororový nádech, a vy si pomyslíte jen jedno – on to opět dokázal, opět vytvořil zcela jedinečnou knihu. A navrch ta zajímavá psycho-nemoc, to se mi moc líbilo. Kniha je zprostředkovaný pohled do (pro nás) nepochopitelné ruské duše a povahy.

Michal Hurta