MMXVIII. 785.

Manon Meurt asi mnoho lidí znát nebude, avšak tohle kvarteto z Rakovníka, tuším, vůbec není k zahození. Jejich debutová deska z roku 2018 a rok jejího vzniku je také jejím názvem, psáno však římskými číslicemi, takže neznalý by ji teoreticky mohl pojmenovat eMeMiKsVéÍÍÍ, ale předpokládám, že lidi chodící do knihovny a půjčující se cédéčka by tohle odhalit mohli. Když disk vložíte do přehrávače, nasednete do shoegazového recyklátu, který vás v příjemném houpání bude kolébat jednou sem, aby to znělo jako My Bloody Valentine, nebo tam, aby to evokovalo Björk, občas to zavání Floydama. Ale když se na disku svezete podruhé nebo nedejbůh potřetí, zjistíte, že inspirací do sebe kapela nasála spoustu, nicméně výsledek je zapamatovatelný a svým způsobem také unikátní. Svou úlohu sehrála určitě i produkce, které se zhostil Jan P. Muchow, jehož počátky jsou právě s britskou vlnou shoegazu pevně ukotveny a v hudbě Manon Meurt bychom odkazy na jeho Ectasy of Saint Teresa klidně našli. A protože kapela stále existuje, rád bych si to poslechl celé naživo.

Pavel Zajíc