Nikdo se ti nebude smát když budeš mít lidi rád.

Vloni v červnu na Den dětí (tedy prvního) vyšlo nové CD skupiny Midi Lidi s dlouhým názvem Nikdo se ti nebude smát když budeš mít rád a den nato další s názvem Heal the world, konečně. Tedy dvě nové desky za dva dny, to už je celkem slušná nálož hudby, u které stojí za to se zastavit. Když k tomu připočtu také skutečnost, že Midi Lidi v rožnovském klubu Vrátnice hráli letos 22. dubna, tedy docela nedávno, je to důvod dvojnásobný. Pro koho jsou Midi Lidi kapelou neznámou předesílám, že mají za sebou (s těmi novými) 6 řadových desek, vznikli někdy v roce 2006 a na poli electro-popové hudby jsou kapelou unikátní, byť mají řadu epigonů. Co lze v jejich tvorbě ocenit, jsou zejména české texty, které oscilují mezi originální jazykovou hravostí, komičností, groteskou na hranici trapnosti na straně jedné a zádumčivou melancholií na straně druhé. Původní trio v současnosti tvoří kvinteto, kde hudba je dílem spíše kolektivním, naopak texty (a zpěv) jsou skoro výhradní doménou Petra Marka (pedagoga, filmaře, herce). Pokud bych měl obě desky postavit proti sobě, je mi bližší Nikdo se ti nebude… nicméně, obě nahrávky mají v sobě veškeré atributy Midích Lidí. Mými nejoblíbenějšími písněmi jsou Dům se zahradou, Reportáž psaná samoplátcem a Lázeňský švihák. Z desky Heal the world, konečně jsou to Prvotřídní láska, Beran a Píseň pro komára z chatičky. K hudbě samotné bych napsal, že stále se mi vrací myšlenka, že inspirací jsou Kraftwerk, Underworld, Orbital, the Orb, Ivan Mládek a Mňága a Ždorp. Ale v podstatě jsou to písně samonosné, stylotvorné a osobité. Takže pokud se chcete pobavit a na druhé straně zádumčivě zachmuřit, půjčte si Midi Lidi a s chutí do toho. Je jaro, tak to půjde samo.

Pavel Zajíc