SPOON. Gimme fiction.

Spoon. Spoon. Spún. Poslechni si soon. Komu se povedlo od lednového psaní o této kapele v Cedírně si je poslechnout? Tenkrát jsem doporučoval bestovku Everything hits at once, tentokrát tu máme řadovku Gimme fiction z roku 2005. Pokud jsem to nenapsal dostatečně naléhavě, nyní apeluji znovu. Prostě jděte do nich. Mám pocit, že Britt Daniel, který je výhradním autorem hudby i textů Spoon musel pít podobné mateřské mléko jako John Lennon. Možná je to přirovnání na první pohled přitažené za vlasy, nicméně dle mého sedí. Nálada ve vokále, písně postavené tu na kytarovém riffu, tu na klavírním motivu… já tam prostě toho Lennona slyším neustále. Ale pozor, slyším jej tam, jako silný inspirační motiv, ale nikoliv jako něco, co by Spoon jako celku bránilo být osobitou kapelou. Prostě to cédéčko šupněnte do přehrávače a jeďte: The Beast and Dragon, adored (hypnotická pecka), Two Sides of Monsieur Valentine (poklidně plynoucí, ale naléhavá vypalovačka ve středním tempu), I Turn My Camera On (tanečně-falzetová věc, za kterou by se Prince nemusel stydět) a tak to jde až do konce… PS…líbí se mi i grafické zpracování obalu.

Pavel Zajíc