Tin Machine II.

Komu ze čtenářů těchto řádků něco říká jméno Tin Machine? Asi málokomu. A není se co divit, když kapela nahrála pouze dvě regulérní nahrávky a fungovala pouhých 5 let, konkrétně tedy mezi lety 1988–1992. Avšak hudbymilovní čtenáři asi zpozorní ve chvíli, když řeknu, že ústřední postavou této kapely byl David Bowie, který si prostřednictvím Tin Machine „udělal” pauzu ve své, již tehdy více než dvě dekády trvající, sólové kariéře. Od časů Tin Machine se také datuje začátek Bowieho dlouholeté spolupráce s kytaristou Reevesem Gabrelsem (po ukončení spolupráce pokračoval jako kytarista The Cure), která měla na tvář pozdější, opět sólové, Bowieho tvorby značný vliv. Nicméně Tin Machine měli smůlu, protože jejich tvorba v době celosvětového nástupu grunge, nebyla jaksi „IN” a jak už to povětšinou u kritiky (nejenom hudební) bývá, byla poplatná všeobecnému aktuálnímu vkusu. Proto jaksi nebyli ve své době plně doceněni. Avšak troufám si napsat, že to, co Tin Machine natočili, patří k nejlepšího věcem, na nichž se David Bowie podílel, ačkoliv je to prostě a jenom rock. Žádné hudební excesy nehledejte. V knihovně je k půjčení deska s prostým názvem Tin Machine II, vyšla v roce 1991. Sám doporučuji úvodní a vtíravě šlapající Baby Universal, třetí You Belong In Rock N’ Roll (což je typicky uhrančivý Bowie) a potom pátá You Can´t Talk, která mi stále připomíná Talking Heads. Ale poslechněte to celé, stojí to za to.

Pavel Zajíc