URBAN, Miloš. Mrtvý holky: 10 divných povídek.

Miloše Urbana jsem vždy po páru stránkách jeho románů odkládal. Prostě mi neseděl. Naopak mne vždy lákaly jeho knihy po stránce typografické, proto jsem se o něj vždy s odstupem času nějak pokoušel…a zase odkládal, na někdy. A ten čas asi nastal až s knihou povídek Mrtvý holky. Tu jsem paradoxně vytáhl minulý týden z knihobudky na náměstí, naznav, že ji vyřadili ze zuberské knihovny. Asi to tak mělo být, protože jsem se do ní začetl a neodložil. Možná, že jsou tomu na vině kratší texty, netuším. Nicméně mne baví, autorův trochu zvrácený, “gotický” styl námětů, trocha grotesky v příbězích, jakýsi stupeň perverze. Každý (domnívám se) má v sobě trochu “černé duše” a v těchto povídkách je jí přesně tak akorát. Doporučuji nečíst je hned po sobě, nechat jim vydechnout, vyznít.

Pavel Zajíc